Počet zobrazení stránky

pátek 20. dubna 2012

Problém s přímou demokracií

Mám problém, problém s Holešovskou výzvou a taky s Hnutím za přímou demokracii. Víte, kdysi jsem měl takovou přednášku o konspiračních teoriích. Jeden z jejich druhů vzniká jako způsob krytí nebo diskreditace nějakého argumentu. Většinou se to dělá, když tajné službě uteče do médií něco, co zrovna vlastně nikdo vědět nemá. Vypustí se tedy ještě uhozenější, pitoresknější verze stejné zprávy, která od podstatné informace odvede pozornost.

Něco podobného se teď děje se snahou pokusit se reformovat současnou partokracii v demokracii. Problém je, že Holešovská výzva a Hnutí za přímou demokracii svými výkřiky přeřvávají smysl samotných požadovaných reforem. Nevím samozřejmě, jestli jsou tyhle skupiny prostě jen vytvořené příliš excentrickými lidmi, nebo jestli je tom i kus skutečné manipulace. Ve výsledku je to ale jedno.

To nejhorší co dělají je diskreditování prvků přímé demokracie v zastupitelské demokracii. Holešovská výzva a Hnutí za přímou demokracii tvrdí že chce "přímou demokracii". Jenže přímá demokracie je stav, kdy o všech podstatných společných otázkách rozhodují VŠICHNI občané. Taková ale existovala ve starověkých městských státech, na Islandu za Vikingů, v husitském Táboře, na pirátských lodích Pobřežního bratrstva a naposledy v Izraelských kibucech. Byla tam možná, protože v těch společnostech bylo prostě málo lidí. V současnosti lze skutečně přímou demokracií spravovat vesnici nebo městys ale ne Českou republiku.
To čeho bychom se měli jako občané snažit dosáhnout je vnesení prvků přímé demokracie do zastupitelské demokracie. Měly by v ní fungovat jako kontrolní prvky.
Jde hlavně o možnost odvolání politiků a vyhlášení referenda.

Jenže pak nejde o demokracii přímou ale o polopřímou podle švýcarského vzoru. Švýcarsko má relativně běžnou formu zastupitelské demokracie, která je zajímavá snad jen tím, že se v ní jejich volební systém do poslanecké sněmovny vyvíjel od primitivního většinového k demokratičtějšímu poměrnému, tedy přesně opačně než v ČR.

To co dělá švýcarskou demokracii výjimečnou je množství kontrolních prvků převzatých z přímé demokracie. Je to samozřejmě především referendum, které se vyhlašuje při každé změně zákona nebo ústavy. Pokud národ zákon odmítne, znamená to zpravidla zároveň vyhlášení voleb, protože jde o důkaz, že zákonodárný sbor jednal v rozporu s přáním občanů.

Také Češi chtěli vždy kontrolovat chování svých politiků prostřednictvím závazných referend.
Zákon o referendu byl jedním z požadavků Sametové revoluce (bohužel nikoli jeden z hlavních). Přes dvacet let nemáme zákon, který by jasně upravoval na co referendum vyhlásit lze a na co nelze. V případě zákonů by to bylo logické, jednak je zákon obecně závaznou smlouvou, kterou by neměla namátkově měnit jen jedna strana a jednak bychom se vystříhali různých "stealth" zákonů a přílepků, které v našich zákonících fungují hlavně jako past na občany.
Přinejmenším bychom měli mít jako povinné vyhlášení referenda v případě změn ústavy jako například v Austrálii, Dánsku, Irsku...

Volání po "přímé demokracii" aniž jeho původci význam toho slova vůbec znají, nakonec ale dává munici do rukou lidem jako je současná politická galérka. Zrovna včera (18. 4. 2012) jsem viděl ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, jak vzletnými výroky (špatně parafrázujícími Churchillovo "Liberální demokracie je ten nejhorší způsob vlády, jaký si umím představit. Až na to, že neexistuje žádný lepší.") brání partokracii před demokracií.




Žádné komentáře:

Okomentovat