Vaše chudoba za Vaše peníze

Opět jsem ve skrytém sporu s naší státotvornou televizní stanicí. Když sleduji záběry ze zemí jako je Řecko, Francie nebo Španělsko, komentuje tamnější politické dění většinou slovy o tom, že lidem vadí škrty a zodpovědnost. Proto prý volí protievropské strany.
To je podle mě tak výrazné zjednodušení až nedává žádný smysl.
Zkusím tedy v krátkosti popast situaci jak ji vidím já. Asi největší paradox je, že současné vlády jsou tvořeny ekonomisty, tedy lidmi vyznávající ekonomistický pohled na fungování státu i na svět jako takový. A tihle lidé, kteří by se podle deklarovaného vyznání měli pohybovat v ekonomice jako ryby v  moři, nám předkládají nabídku, se kterou by neuspěl asi ani Hors Fuchs v dobách své nejlepší slávy. Pokud si odmyslíme tradiční ozdobičky bude znít:

„Když nám dáte své peníze, budete chudí.“

Promiňte ale na tom se opravdu rozumná kampaň postavit nedá. (I když je to tvrzení dokonale konzistentní.) Tady nejde o pravici nebo levici, tohle nepatří do žádného politického programu. I daně jsou v podstatě obchod, když je lidé odevzdají do rozpočtu, čekají za to od státu nějaký základní komfort. Politici kteří jsou ale právě u moci v mnoha zemích Evropy vlastně říkají že nám vezmou jak peníze z daní, tak služby, které za ně mají poskytovat. Máme platit jako kdybychom měli skvělé, bezplatné zdravotnictví, školství, policii, hasiče, armádu atd (tj. to všechno placené z daní), ale ve skutečnosti se za ně bude platit ještě samostatně, nebo se budou omezovat či rušit.
Není přitom nijak těžké vidět, kam se peníze daňových poplatníků ztratily – cyklostezky za cenu silnic první třídy, solární elektrárny od firem, které ještě včera nevěděly co to je obnovitelná energie, církevní restituce podle naprosto neznámého odhadu, plastikové kartičky za miliardy...zkrátka při troše šikovnosti se dá tunel na peníze udělat z čehokoli.
Není divu, že část obyvatel Čech, ale i Řecka, Itálie, Kanady nebo Španělska, už děsí každá zpráva o tom, že vláda něco zařídí, zakoupí nebo postaví. Říkají: „Raději už nic nekupujte, já vám na to stejně ani nechci dát peníze.“ Druhá polovina říká naopak „Když už jsem to zaplatil, tak mi dejte to na co mám nárok.“ Ti první jsou podle médií pravičáci a ti druzí levičáci. Podle médií by také měli stát proti sobě a politikům se je opravdu dlouhodobě daří rozeštvávat. Je to tak neuvěřitelně hloupé!
Služby které současné zkorumpované státy poskytují jsou nanicovaté a předražené. Jenže na ně existuje státní monopol.
Iluzorní „pravičáci“ ani iluzorní „levičáci“ přitom v principu nejsou ani hloupí ani chytří, jsou prostě jenom tržní. Chovají se jako nespokojení zákazníci - kupovat za peníze šunty, případně za své peníze dostávat jen sliby, není nikdy výhodné, pokud ovšem nakupujete ze svých peněz. Jenže vlády samozřejmě nakupují z těch našich a stát nemá oddělení reklamací.
Že se blíží krach a kdo za něj může přitom není jasné jen skupince manažerů oblblých vlastní sebechválou, kteří si cpou do kapes „přebytečné peníze“ z předražených smluv.
Viděl jsem takhle krachovat podniky všech velikostí, není důvod aby stejně nemohla padnout i jakákoli banka nebo jakýkoli stát.
Otázka není jestli, ale kdy?