Počet zobrazení stránky

středa 10. října 2012

Cesta do odpadkového pekla

 Ekonomové jisté ekonomické školy rádi straší vizí komunistického pekla. Nemyslí tím ovšem to reálné z třicátých let minulého století, které zavedl v SSSR soudruh Stalin, ale přerozdělování, které by údajně zavedli někteří jejich protivníci.

Nechci teď zabředat do oněch žabomyších válek. Chci vám ukázat, že všichni ekonomové nejsou a nebyli stejní, že existovala zajímavá alternativa ke "komunismu" i kapitalistické plutokracii (tedy takové, která používá ideu kapitalismu jako součást své ideologie) a na závěr vás seznámit se svou vizí ekonomistického pekla.

Když se podíváte na historii výroby, zjistíte, že vývoj výrobků šel většinu času k vyšší kvalitě zpracování i materiálu a větší životnosti. Doba úpadku se dá v archeologických nálezových vrstvách snadno poznat podle používání podřadných materiálů a špatného řemeslného zpracování.

To je zajímavé, protože z tohoto pohledu žijeme ve světě televizí, mobilních telefonů, vysoce výkonných domácích i kapesních počítačů a přesto v době dekadence.

Na první to nedává smysl. Jak k něčemu takovému vůbec mohlo dojít?

Odbočím teď k jednomu ekonomickému klasikovi. John Stuart Mill – to jméno možná znáte, možná o něm ale nevíte něco velmi zajímavého. (Vlastně toho o něm nevíte hodně, protože u nás jako utilitaristický filosof příliš známý není.)

Mill předpokládal že se se stoupajícím výkonem výroby růst ekonomiky nakonec zastaví. Neviděl v tom nic špatného, naopak svět pak měl být o dost lepší, protože by každý mohl být zaopatřen a věnovat se více společnosti a rozvoji vlastní osobnosti.

Byla to jakási zvláštní variace na představy komunistů. Trh by v takovém prostředí existoval, ale počet pracovních hodin by se snížil sotva na pár hodin denně. Není bez zajímavosti, že jeho názor v různých verzích – od oslavy volného času po hrůzu z gangů, které vzniknou, až mládež nebude mít co dělat, sdíleli lidé ještě relativně nedávno.

Přesto už dnes víme, že se mýlil. Kult růstu ekonomiky vedl sice k nasycení trhu, ale podnikatelské prostředí na něj zareagovalo snížením životnosti výrobků a uměle vyvolávaným „pudem rychlé obměny“. Reklama z oblasti informace „tady se vyrábí to, co se vám možná může hodit“, zcela přešla do oblasti sugesce „toto chcete!“.

Věci, které dříve vydržely celé generace, jako například nábytek, nádobí nebo různé domácí stroje mají dnes garantovanou životnost tři roky, což je proti životnosti starších výrobků naprosto směšné. Celé kategorie výrobků (včetně architektury!) se proměnily spotřební zboží. (Automobilky se například snaží prosadit ideu, podle které je třeba vyměnit automobil každé dva roky!) Jejich estetická hodnota samozřejmě také klesá, protože není důvod vynakládat příliš úsilí do něčeho tak pomíjivého.

Z pohledu našich předků žijeme v prostředí divadelních kulis.

Celá tato šaškárna předstírající, že jde o vážnou věc, protože jde přece o ten „růst“, má žel jen dva jasné důsledky:

1.) I na věci s extrémně omezenou životností potřebujeme materiál. Výroba šuntů je tedy nejrychlejší způsob, jak přeměnit hodnotné zdroje v odpad.

2.) I na výrobu odpadu jsou potřeba výrobní kapacity, tedy technika a lidské zdroje. V důsledku tedy trávíme v práci stejně času, jako na konci průmyslové revoluce a někdy dokonce i více. Utrácíme život za odpadky!

Je na čase se zeptat: Chceme jít tímto směrem? Zvyšování růstu nelze v uzavřeném systému dělat jinak, než na úkor něčeho jiného. Bude tedy třeba více vyrábět a více spotřebovávat. To znamená zkracování doby použitelnosti u výrobků a prodlužování pracovní doby zaměstnanců. (Zajímavé je, že zavedení modernjšího a výkonnějšího způsobu hromadné výroby prodlužování pracovní doby dále zvyšuje, protože stoupá finanční hodnota pracovní hodiny.)

Pokud budeme nadále vytvářet růst ekonomiky takto, budeme nakonec chodit do práce na dvacet hodin denně, jíst jen z nádobí na jedno použití, platit stolní lampičku za každou započatou minutu, telefonovat mobilním telefonem na jedno zavolání, jezdit automobily s nádrží do které se nebude dát načerpat nové palivo a bydlet v domech z papíru.

Tento systém má jednu strašlivou vlastnost a to že je až do okamžiku zhroucení stabilní. Ani on ale není samospasitelný. Nakonec narazí na hranice lidských možností, na to že lidé musejí někdy spát a nechtějí kupovat věci, na které už nemají. V tom nepomůže ani sebesilnější sugesce. Takže nás i tak nakonec čeká kolaps.

Je jasné, co po něm zbude – použité věci na jedno použití – odpadkové peklo.

Vítejte ve světě, který věřil v nekonečný růst.

11 komentářů:

  1. Petře, toto je podle mě jen zažitý mýtus. Nemyslím si, že dnešní výrobky jsou méně kvalitní než ty před lety.

    Dnes, stejně jako tehdy existoval aušus a kvalitní věci. Pohled deformuje to, že do dnešní doby přežily z minulosti jen ty věci kvalitní.

    Další věc, která z toho činí neporovnatelnou záležitost jsou nové kategorie výrobků. Většina věcí které dnes používáme jsou naprosto nesrovnatelné s věcmi používanými v minulosti.

    Třeba tebou zmíněná auta. Ještě před 30 lety vyžadovaly automobily velmi pravidelnou údržbu a daleko méně se s nimi jezdilo a stejně tak jejich vlastnosti byly neporovnatelné.

    Dnes se o běžné auto střední třídy nemusíš vůbec starat a ani do něj dolívat olej. Jen jednou za 20-30 tisíc kilometrů ho dáš do servisu a oni vše udělají. Protikorozní ochrana je dnes mnohem lepší než dříve apod. Má to samozřejmě i jisté nevýhody. Zrychlený vývojový cyklus a obrovský tlak na snižování nákladů. S tím se ale každá automobilka vyrovnává jinak. Toyota používá zastaralé, ale spolehlivé technologie, VW masívně optimalizuje a sjednocuje díly ... a samozřejmě jsou i značky co šetří na materiálu.

    Jakmile si ale koupíš auto střední cenové kategorie, jako je Audi, Volvo apod., tak tam už tlak na snižování nákladů není tak masivní a víceméně se můžeš spolehnout, že se to snažili udělat kvalitně. Je ale jasný, že když si koupíš Logan pro 7 lidí za 8 průměrných platů, tak jsi někde jinde.

    To stejný platí pro nábytek: nakupuješ v brutálně levné Ikei, tak dostaneš papírové skříně. Odpovídá tomu cena. Stejně tak ale dostaneš velmi slušnou kvalitu, když si koupíš nějakou střední třídu nábytku: http://www.drevotvar-znojmo.cz/, tak máš na výběr z obrovského množství materiálů a provedení.

    Krátce: nemyslím, že by se dnes vyrábělo méně kvalitně než dřív.

    OdpovědětVymazat
  2. A ještě jeden tip: běž se podívat do jakéhokoliv McDonaldu nebo KFC, symbolů dnešní masové kultury. A podívej se na design a vybavení těch restaurací. Najdeš špičkový design , kvalitní a trvanlivé materiály v robustním a praktickém provedení. To je to co přežije do dalších generací a z tohoto pohledu na tom nejsme vůbec špatně.

    Za 100 let prostě nebude existovat žádná dnes vyrobená levná papírová skříň IKEA, ale zato přežije nespočet vzácných a kvalitních kousků nábytku, který se i dnes poměrně běžně a masově vyrábí. Stejně tak bude málokdo opečovávat jako veterána toho Logana nebo Forda, ale lidé se budou chlubit vzácnými veterány, jako jsou některé modely Mercedesů a BMW nebo třeba Mini Cooper.

    Z doby před 200 lety se také daleko častěji dochoval kvalitní nábytek ze šlechtických sídel, ale měšťanských kousků je pomálu a vesnický hrubě opracovaný nábytek z té doby dnes reálně neexistuje.

    OdpovědětVymazat
  3. Na jednu stranu tvou představu chápu, ale nevěřím jí.
    Myslím, že mám v tomhle směru docela zajímavé srovnání. Po jedné linii pochází můj rod od vesničanů a z druhé od továrníků.

    OdpovědětVymazat
  4. Mimochodem jeden z největších estetických šoků pro mě byla Costa Concordia. Při vysílání o tom ztroskotání jsem nemohl přestat myslet na to, jak jsou ty interéry hnusné.
    Jinak z KFC a McDonalds většinou moc na větvi nejsem.

    OdpovědětVymazat
  5. Ten dřevotvar je spíš k smíchu.

    OdpovědětVymazat
  6. Souhlasím zde spíše se Slávkem Černým. Možná až na ten nábytek, který byl mnohdy u vesničanů odolnější než třeba u továrníků (nižší životnost byla způsobena spíše většími výkyvy teploty a vlhkosti ve vesnických domech).
    Nedávno jsem zapomněl nabít mobil, musel jsem znovu nastavit čas a tak jsem si všiml, že je z roku 2004 :).
    Před pár týdny jsem kupoval nový počítač, ale ten starý z roku 2003 je plně funkční a ještě stále je plně použitelný a to i pro vytváření grafik do rozměrů okolo 50 mpix či full HD videa, přestože to byl v roce 2003 "levný šunt" (což je i ten mobil).
    A to upozorňuji, že se o ně nijak zvláště nestarám.

    To že lidé musí pořád kupovat nové věci je často způsobeno spíše mediální masáží než reálnou potřebou.

    OdpovědětVymazat
  7. petre, s tou estetikou je to ale neco zcela jineho. To KFC a Mc. Urcite to neni nic exkluzivniho, ale je to velmi odolny nabytek na slusne esteticke urovni. Zajdi se tam nekdy podivat.

    Ja se treba vyznam ve vybaveni koupelen a vim, ze ty rozdily v kvalite jsou proste obrovske. I u tak relativne primitivnich veci, jako treba vodovodni baterie. Jakmile clovek kupuje ve stredni tride ( ala audi) tak se daji skutecne vybrat kvalitativne naprosto spickove veci. Co se tyce obkladu, tak kvalita te soucasne stredni tridy je proste neporovnatelna s tim, co se vyrabelo jeste pred dvaceti rokama.

    OdpovědětVymazat
  8. To co popisuješ je spíše umělý "pud rychlé obměny",
    ale jinak mám pocit, že máte jiný pohled na čas. Z mého pohledu byla už doba socialismu časem úpadku, jenže nejen u nás a nejen v socialistických zemích.
    To co mi u současného nábytku (ale nejen u něj) chybí, jsou proporce. Často je to úplná "pomsta ergonomii". Na spoustě věcí je vidět, že se člověk, který to navrhoval vůbec nezabýval třeba tím, jak u toho bude někdo stát. Co se týká dlaždic a obkladů, tak kvalita socialistických výrobků třeba proti meziválečné době je prostě katastrofická, tam bych věřil i tomu, že se mohla za posledních dvacet let zlepšit, ale meziválečné kvality nedosáhla. Opět nejde jen třeba o to, že starší dlaždice byly častěji dekorované, ale také o to JAK byly dekorované. Dnes často napodobují kámen, (což je mezi námi no...) nebo jsou takové ornamenty hodně humpolácké (bratr jistý čas prodával dlaždičky, tak jsem něco viděl). Ornamentalistika je prostě už asi 40 let nějak mimo, lidé nechápou, že se ornamenty navrhovaly také podle toho, kde měla být dlažba nebo obklad umístěny. V každém případě jsou ornamentální dlaždice poměrně drahé, dříve se jimi ale vykládala i patra činžovních domů.
    Spousta věcí se vyrábí z plastů - od hodinek a mobilů, přes součásti nábytku po části automobilů. Přitom plasty mají dvě vlastnosti, které z nich dělají problém - dlouho vydrží ale nemají povrchovou trvanlivost. Jinými slovy vám krátce budou vypadat dobře, ale velmi dlouho vám vydrží hnusné.
    Co se týká designu, tak mám pocit, že dnešní designéři prostě nechápou, že množství zdánlivých "ozdůbek" jsou ve skutečnosti funkční detaily. "Domácnost plná kvádrů" je prostě ideální pouze pro lidi, kteří se také skládají z kvádrů.
    Mám tady třeba zajímavé srovnání hned vedle sebe - tři věšáky. Nejstaršímu je přes sto let, je z litiny a je to opravdu pěkný kousek. Hlavně je funkční! Má třeba stojan na deštníky s miskou na odkapávání (Ta se dá vyndat a vylít! To na současných už neuvidíte.) a 15 háčků na kabáty. Hlava s háčky se dá otáčet. Přitom je to tehdy běžná věc. Další je někdy ze šedesátých let. Je z ohýbaného dřeva, má stojan na deštníky ale nemá odkapávací misku. (Jde zjevně o hodně zjednodušenou verzi věšáku vyráběného v osmdesátých letech 19. století.) Háky na klobouky jsou udělané tak, že se na ně nedá zavěsit kabát. Celkem má jen 6 háčků na kabáty a 6 háků na klobouky. Hlava s háčky se dá otáčet. Třetí je někdy z přelomu 70 a 80 let, je to jen bílá ohnutá trubka s navařenými háky, těch je celkem 12, na háky na klobouky se ale dá pověsit i kabát. Je to pevná trubka, nic se na něm netočí, takže když nestojí uprostřed místnosti nedá se na háčky směrem ke stěně zavěsit nic. Stojan na deštníky nemá. Je to věc ošklivá a z poloviny nefunkční. Nejlepší je, že kdysi všechny postupně stály v ordinaci, takže je to skutečně pro stejnou věc i třídu. Zkus uhodnout, ke kterému z nich se funkčnosti a vzhledem blíží dnešní "designové" věšáky.
    Mám ale ještě jeden příklad z hodně nedávné doby - soudkový gril. Ta věc byla původně něco jako kamínka. Pevný těžký litinový gril na letní vaření. Vyrábí se pořád, jenže není z litiny ale z plechu. To samozřejmě hodně zkracuje životnost.

    OdpovědětVymazat
  9. Totéž naznačuje i nezávislý výzkum:
    http://technet.idnes.cz/elektronika-se-hure-opravuje-dj1-/tec_technika.aspx?c=A121018_115141_tec_technika_vse

    OdpovědětVymazat
  10. Mně to přijde jako anekdotická evidence. Ano, v něčem máš jistě pravdu a existují skutečné problémy. Trochu se mi nelíbí to že tam pleteš více věcí dohromady.

    1) Shodneme se tedy, že se kvalita věci oproti době reálného socialismu zlepšuje. To vítám. Takže poslední trend je pozitivní

    2) Opravovatelnost věcí. To je věc, která přímo s kvalitou nesouvisí a souhlasím s tebou, že u mnoha věcí je to fakt problém.Například mobily s nevyměnitelnou baterkou apod. Jako příklad velmi kvalitního a špatně opravitelného výrobku: iPad. Materiálová kvalita a vzhled je skvělej a neporovnatrelnej s jinou podobnou elektronikou. Baterku ale nelze vyměnit jinak než v servisu. Je otázka, nakolik je to záměr a nakolik technologický pokrok, kdy prostě některé věci již jsou na klasické opravy příliš komplikované. Pravda bude někde mezi.

    3)Věšák: je to o tom, co si vybereš. Tak to dnes prostě je. Dnes si chudina pořizuje věci který si před 100 lety chudina pořídit nemohla. V zájmu zachování sociálního klidu se tomu potom říká střední třída.

    Tady ti udělají věšák na zakázku jaký chceš a mají tam jeden s miskou na deštníky: http://www.rikfer.cz/zakazkova-vyroba-katalog-vzoru/zrcadla-vesaky-bytove-doplnky/

    Jeden extralevný s odkapáváním: http://www.b2bpartner.cz/products/10000842/125050/

    Jeden esteticky a materiálově slušný, ale nechutně levný:
    http://www.b2bpartner.cz/products/10000842/215026/

    No další věcí je, že se změnili požadavky. Háky na klobouky už prostě nejsou potřeba.

    OdpovědětVymazat
  11. No ale uznávám, že něco takového dnes už jen tak neseženeš: http://sspv-renova-ops.cz/inzerce/57

    OdpovědětVymazat