Počet zobrazení stránky

sobota 5. dubna 2014

Laická filosofie

Filosof Jaroslav Peregrin udělal, podle mě, kus záslužné práce, když vytvořil jakýsi filosofický slabikář s názvem Filosofie pro normální lidi a doprovodil jej sérií stejnojmenných videí. Mnoho lidí i filosofů mu to poněkud vyčítalo s tím, že obor filosofie zploštil. Ano, také mám k jeho dílku také pár poznámek, ale tuto ne. Nemyslím, si že by moderní filosofii nějak škodil tím, že by ji vydával za něco méně, než je, jen prostě běžní lidé požadují od filosofie něco jiného, než čím se dnes zabývá a mají o ní jinou představu. Ukázal lidem moderní filosofii a jim se nelíbí. Nepřekvapuje mě to, také k takto pojaté filosofii nectím nějaké vřelé city.
Co tedy lidem chybí? Co by si přáli, aby filosofie zkoumala a ona to nedělá? Představme si takovou lidovou verzi filosofie, čím by byla? Asi by vypadala dost jinak.

Věřící nám podsouvají jako hlavní otázku po smyslu života, ale musím říci, že zrovna tento pojem nevnímá většina lidí příliš jasně, takže by se jím asi nezabývali na prvním místě.

To co lidi opravdu zajímá na prvním místě je: Je dobré žít nebo není?
Problém je, že je to složená otázka, která sama potřebuje hned dva směry zkoumání, tedy co je „dobro“ a jestli život (jednotlivce nebo i v souhrnu jako jev) splňuje podmínky takto definovaného „dobra“.  Etikou, tedy naším chápáním dobra se filosofie zabývá, pokud ale vím, nevyvozuje z ní v současné době závěry ohledně toho, zda je život dobrý nebo špatný, tedy jestli by člověk měl vůbec žít. Byly ale doby, kdy to dělala, jenže to byla prostě jiná filosofie.  Už na této úrovni se navzájem rozcházejí různé starověké filosofické a náboženské směry.

Druhá otázka, která je pro člověka podstatná zní: Je svět dobrý, nebo zlý?
Lidé potřebují zaujmout ke světu jako celku nějaký postoj a podobně jako v případě lidí mají tendenci jej  vnímat jej podle toho, jak se okolní svět staví k nim (antropomorfizovat jej). Zároveň ale také tato otázka souvisí s předchozí. Může být dobré žít ve světě, který je od základu zlý? Odpověď je opět o to složittější, že svět pravděpodobně lidem nijak nenadržuje.

Třetí otázka, na kterou lidé stále hledají odpověď zní: Jak dobře žít?
Tak jednoduchá otázka a tak těžká odpověď! Je to kardinální otázka antické i čínské filosofie, tak přehlížená ve velké části směrů té moderní. Pro mě je navíc dvojnásob zajímavá tím, že se táže na budoucnost. Velké množství filosofických postupů je v podstatě popisných, ale na tuto otázku se dá odpovídat jen pomocí extrapolace na základě zkušeností. Snažíme se předpovědět budoucnost z minulosti. Je tedy v podstatě jisté, že nikdy nebudeme mít definitivní odpověď, přesto nám zkušenost říká, že je správné se jí zabývat.

Tyto tři otázky si dnešní filosofie už téměř nepokládá.

5 komentářů:

  1. Ale filosofie si tyto otázky samozřejmě pokládá, to s filosofama je trochu potíž. A ta bohužel přímo souvisí s těma otázkama. Každej filosof je také člověk (především) a jeho schopnost korekce vlastních názorů klesá nepřímo úměrně věku (získaným zkušenostem) a přímo úměrně "úspěšnosti" svého modelu života. Dneska pomalu dožívající, nicméně stále aktivní praktikující filosofové své nosné myšlenky, zrozené na přelomu 19/20století, oprášené v sedmdesátých a resuscitované (bohužel úspěšně) v devadesátých obhájili - Barosso a ten jeho spolek maoistů jsou víc než úspěšní. Ani naše vlna pravdy a lásky na tom není vůbec zle - všichni aktivní účastníci sametu maj mnohem vyšší sexual ratio než je běžný průměr populace a navrch se jim povedlo naprosto rozdrtit konkurenci. Dokonce sem zažil filosofickou přednášku na FF UK, při který byla fenomenologická redukce lidství označena za důsledek karteziánského myšlení... Položit si v tomhle ovzduší otázku dobra, vztáhnout jí k etice a vyvodit z toho praktické důsledky by pro většinu našich předních filosofů bylo srovnatelný s nějakou formou velmi neobvyklé sebevraždy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je fakt, že ekonomisty pravicový i levicový jsem záměrně už trochu odsunul stranou. Připadají mi totiž spíš jako ideologie a mnohem blíž mají k ekonomii než k filosofii. Pravdo-láska snad ani nikdy nebyla skutečná filosofie, jen proklamace, že by to mělo dopadnout dobře.

      Vymazat
    2. Úspěch fenomenologie považuju u nás spíš za průser.

      Vymazat
    3. Jinak sice nevím, jak to ten přednášející zdůvodnil, ale fenomenologové se opravdu už od Husserla odkazují na Descarta, takže to je spíš logické.

      Vymazat
  2. no ono je to vlastně téma tvýho článku - normální lidi pravdu a lásku jako filosofii chápou. Nahlédnout pod povrch, tedy "boj o moc za socíku se mi v oficiálních strukturách dost ekluje, ale vznikl tady sic úzký, nicméně dostatečný prostor i pro neoficiální mocenské pozice - mají sice své specifické požadavky, těch se ale držet umím" nedokáže úplně každý. Bohužel během války a po válce u nás hodně prostoru dostala právě fenomenologie, nejdřív jako filozofie úspěšného dobyvatele (a asimilaci umíme jako národ bezvadně) a potom jako znamení vzdoru proti infiltraci nám mnohem vzdálenějších filosofií. Bezvadný na tom je, že to dělaly souběžně oba názorové proudy, byt každý z jiných důvodů. Takže pokud jsi chtěl v 68 uspět na poli mocenského boje a nebyl si obrozenej komanč, fenomenologie už tu byla dobře zakořeněná a stačilo po ní jenom šáhnout. Pravda a láska je nutný důsledek. Taky přehled aktivních žijících představitelů je tak trochu na zvracení...a když je posloucháš, nevěříš svým uším, co z fenomenologie dokážou na obhajobu vlastního žití udělat.

    OdpovědětVymazat