Počet zobrazení stránky

čtvrtek 12. listopadu 2015

Sexualizace a desexualizace veřejného prostoru a jeho rizika

Můj komentář k zrušení výstavy aktů a poloaktů v knihovně Akademie věd, měl zvláštní důsledek v tom, že jej přinejmenším někteří z lidí, které znám, označili za správný v tom smyslu, že odsoudili sexualizaci veřejného prostoru a  akademické půdy.

Z mého pohledu je to sice jinak naprostý nesmysl, protože titíž lidé by asi neprotestovali, kdyby byl v knihovně vystaven obraz Nahá Maja od Francisca de Goyi. Tedy neprotestovali by dnes, ale někdy roku 1800 by na něj měli úplně stejný názor.

Zrovna tak nevím, jestli by jim vadily obrazy a fotografie Alfonse Muchy, nebo jestli se pohoršují nad oponou Národního divadla a kariatidami na fasádách secesních domů. Ony fotografie nejsou totiž o nic více sexuální než tato postarší dílka. Mnohem zajímavější je však otázka, které z toho všeho vyplývá:

Je na veřejnosti příliš sexuálních témat nebo příliš málo a jaký stav je vlastně pro společnost výhodnější?

Už sama otázka navozuje problém v definování toho, co je sexuální a co není sexuální. Je nahá žena automaticky sexuální objekt? Je nahý muž automaticky sexuální objekt? Je nahé dítě automaticky sexuální objekt? Je nahý hroch nebo orangutan sexuální objekt? Pokud je v tom rozdíl, tak proč? Znamená to že oblečená žena nepůsobí jako sexuální objekt? A oblečený muž?
Jak moc musí být lidé oblečení aby nebyli sexuálními objekty?

Tohle je skluzavka do pekla.

Vytyčujeme totiž tak hranici tam kde nemá vliv na to co se snažíme ovlivnit. Jde o to, že lidé jsou hodně sexuální tvorové - asi jako delfíni.  I když sexualitu potlačují, chovají se vlastně sexuálně. Jediné co mohou je rozhodnout se že na některé podněty reagovat nebudou z nějakého jiného důvodu - konvence, kontextu, životních priorit atd.  Takže třeba na nudapláži necivíme zhypnotizovaně na partnerku svého kamaráda, protože by to bylo nepříjemné jí i jemu a jejich přátelství si vážíme.

Ta hranice je v hlavě!

Jakmile začneme svádět sexismus na vzhled věcí, nedá se to zastavit, protože lidé jsou prostě sexuální skrz naskrz. Naše hlavní erotogenní zóna se nenachází na povrchu našeho těla ale v naší hlavě. Je to náš mozek. Fantazie, ani ta sexuální, žádné hranice nemá. Proto ani burka a černé rukavice ženu nedesexualizují, natož aby ji snad chránily před znásilněním, naopak pokud takto jednají všechny ženy vystavují se ještě většímu nebezpečí, protože se tím odpovědnost za takové činy přesouvá mimo lidskou hlavu.

Jeden z důvodů, proč je evropská kultura taková, jaká je, spočívá i v tom, že jsme tomuto konfliktu vystaveni neustále, jsme na něj zvyklí a většinou jej dokážeme i řešit. Už pro děti určitého věku rozhodně bývají jejich učitelé a učitelky předmětem sexuální touhy, i když třeba ještě ne plně vyjádřené. S tímhle konfliktem se musí ve své hlavě poprat a je to dobře!

To je řekněme jeden takový společensko-psychologický pohled na problém nahotin v umění a ve veřejném prostoru. Jsou ale i jiné.

Fixování role

Problém s genderistkami je v tom, že často jakoukoli nahotu ale i jakýkoli skutečný sexuální apel považují za posouvání ženy do vynucené role okrášlovadla a sexuálního objektu.

Tato argumentyce by platila, pokud by naše ženy byly skutečně sexuálně pasivní a sex by spíše trpěly než samy vyhledávaly. To je ovšem vlastně názor 19. století, který smetla už dávno sexuální revoluce. Pro ženy je dnes žádoucí být sexuálně atraktivní a jsou v tomto směru samy vědomně aktivní.

Nakonec tu tedy máme genderistky, označující samy sebe za feministky, které bojují proti jakékoli obnaženosti a bojovné revlucionářky které se v boji za svá práva naopak samy svlékají, jako čtenářky z New Yorku, nebo feministky z Egypta, Tunisu, Izraele, Ukrajiny či Ruska. Samožřejmě nasmíme zapomenout na protestní akci SlutWalk.

Jsou to ženy, které chtějí mít na nahotu a sex stejné právo jako muži. Respektive ženy, které nechtějí aby za ně někdo jiný rozhodoval, kdy smějí být nahé a koho smějí milovat (včetně jiných žen).

Role dominace a submisivity

Jeden ze směrů kritiky genderistek se zaměřil na roli dominance a submisivity. Respektive popisuje tento stav jako obecně špatný. Problém je že část lidí ani nechce být ve vztazích zcela "rovná", je jich dokonce většina. Lidé mají mít rovná práva a jedno z těch práv je také právo vzájemně si určit jaký poměr dominance a submisivity má určovat jejich vztah s někým jiným.

Nerovné role nejsou automaticky nerovností v právech, pokud si tento stav partneři sami vybrali a pokud jej mohou kdykoli z vlastního rozhodnutí opustit. Tedy v případě, že tento stav není vnucený.

Kombinace a kritika dominance a submisivity ve spojení se sexem má ještě pikantnější příchuť v tom, že v rámci sexuálních her lidé zaujímají různé role bez toho že by tyto role měly nějaký přímý vztah k jejich životním rolím. Člověk projevující se v sexuální roli jako submisivní může být tedy v běžném životě jak submisivní, tak dominantní a stejně tak je to i naopak.

Všechny takovéto situace samozřejmě umění zachycuje - nerovnost v rozhodování jako dohodnutou roli, nerovnost vnucenou i rovnost.

Genderistky mají tedy poměrně zvrácený postoj k chápání rovnosti, protože brání lidem v jejich seberealizaci. Pokud používají tento argument v boji proti nahotě ve veřejném prostoru, pravděpodobně se nemohou mýlit víc.

Utilitarismus a nahota ve veřejném prostoru

Argumentace genderistek lze shrnout do prohlášení, že zobrazování nahých, nebo částečně obnažených žen ve veřejném prostoru škodí ženám.

Jaká je realita? Sameček druhu Homo sapiens sapiens ve věku mezi pubertou a třicítkou je pravděpodobně jedno z nejnebezpečnějších stvoření na světě. Jsou nebezpeční jak sobě (sebevraždy), tak okolí (násilné sexuálně motivované trestné činy), za což z nezanedbatelné míry může vrchol hladiny testosteronu kterého v tomto věku dosahují.

Pohled na nahá ňadra u většiny mužů jejich agresivitu snižuje. Tato hladina se u běžných mužů nezvýší ani při pohledu na zcela nahou ženu (tj včetně genitálií), určité riziko ale nastává u skutečně těžkých saditů, protože u těch agresivita při pohledu na explicitní výjevy naopak roste.

Pokud si tato sexuologická zjištění srovnáte v hlavě, dojde vám, že vlastně vytyčují hranici mezi tím, co v aktu běžně považujeme za přípustné a nepřípustné - instinktivně pro zobrazení ve veřejném prostoru respektujeme hranici největších benefitů a nejmenších rizik.

Racionalizace

Všechna tvrzení příznivů i odpůrců nahoty ve veřejném prostoru jsou samozřejmě racionalizace - proč chci, proč nechci. Ve skutečnosti je důvodem pocit "je mi to příjemné/není mi to příjemné". Oba tyto pocity mají svou hodnotu a měli bychom je tak posuzovat. Jsou důkazem že lidé jsou různí. Ano jsme různí, ale můžeme se dohodnout, pokud oběma stranám neschází ochota.

Právo na kritiku čehokoli má samozřejmě každý, ale organizace toho typu, jako je Genderová expertní komora ČR jsou nátlakové skupiny snažící se vnutit jednotný model různorodému lidskému chování. V tom mají něco společného s náboženskými morálkami a ideologiemi, tedy s těmi, které nakonec ženám vždy ubližovaly nejvíce.


PS: Z mého pohledu je v této věci především potřeba dialog. Opakuji, že si nemyslím, že by výstava v KNAV byla nějak pohoršující, či že by z nějakého důvodu zobrazovala téma, které by mělo být pro vědeckou knihovnu nepřípustné. Vlastně si myslím, že otevírá téma, o kterém je potřeba mluvit, což by se nestalo, kdyby k onomu výstupu genderistek nedošlo. 

6 komentářů:

  1. Ony gendery (skloňovat podle megery) mají dvojí metr.
    Třeba kdybych prohodil pohlaví (a možná výrobek) u téhle reklamy
    https://www.youtube.com/watch?v=dNkiPQkP8Fo
    tak způsobil, že všem členům geder organizací by prdla céva v mozku a přitom co jiného by bylo sexualizace, než čokoládu dlabající šmíračky?

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že o míru nahoty ani nešlo. Těm genderistkám nešlo o nahotu, ale o to, že byly ženy "použity" . Zhruba podobně, jako krásky v bikinách na závodech F1. Když nevíme co by, nacpeme tam baby. Vlastním prostor argumenty genderistek uznal... ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle mého "použity" bylo pouze v hlavách těch genderistek. Jak správně píše Petr Tomek, žena, která má sex ráda a aktivně ho vyhledává, vůbec nemá problém s tím, že je pro muže "sexuální objekt", naopak se sama velmi často přímo snaží o to, aby byla jako sexuální objekt vnímána (líčení, výstřihy, minisukně, vysoké podpatky atd.). A proč taky ne, vždyť i ona sama muže vnímá jako "sexuální objekty" (ostatně znám ženy, které chodí do určitého kostela jenom proto, že se jim líbí tamější pan farář - kterého by z principu NEMĚLY vnímat jako sexy chlapa, jenže ony dost kašlou na to, že by neměly :-D ).
      "Genderistky", které mají problém s tím, že jsou ženy vnímány jako sexuální objekty, musejí být tedy buď asexuálky, které si ještě navíc sexualitu silně oškliví (ovšem takových lidí je v populaci maximálně 1%) a nebo je prostě strašně žere, že jako sexuální objekty skoro nikdy a nikým nejsou vnímány PRÁVĚ ONY SAMY.
      Podle mého b) je správně - a úzce to souvisí s tím, co jsem psala jako glosu u Petrova článku o chytrých ženách. Pokud má žena ten problém, že ve své intelektuální či společenské kategorii není schopná najít muže, kterému by připadala dostatečně přitažlivá (a nebo každý z těch nemnoha, kteří by o ni i stáli, jí přijde ohyzdný či z jiného důvodu "pod její úroveň), tak se asi dá pochopit, že to dotyčnou děsně žere. To je vcelku lidské. Ovšem nemyslím si, že optimálním řešením je snažit se v mužích obecně či jaksi "plošně" vyvolávat intenzivní pocit viny za jejich pudy, které je nutí k tomu, aby jim určité typy připadaly daleko více sexy než jiné. Podle mého je to boj s větrnými mlýny, kterým dotyčné jen ztrácejí čas a energii - pokud by věnovaly jen poloviční úsilí tomu, aby začaly mužům taky připadat sexy, tak by byli ve finále spokojení úplně všichni ;-)

      Vymazat
  3. Nikolaj Savický mě jeho článkem na NP k danému tématu rozchechtal, pravděpodobně mi tím prodloužil život o několik minut, za což mu děkuji. Petr Tomek nám ale připomněl, že bez zdravého rozumu, úsudku, tolerance a vstřícnosti spolu prostě nevyjdeme. Děkuji

    OdpovědětVymazat
  4. Manifest mužismu, aneb genderová organizace žen a mužů proti blbům všeho druhu

    Mužismus je společenská aktivita vyvolaná tím, že muži
    - jenom proto, že se narodili jako muži – jsou na tom v některých ohledech hůře, než ženy.

    Na rozdíl od Feministek, které tvrdí, že ženy jsou na tom ve VŠECH ohledech hůře než muži a zavinila to mužská nadvláda, takže je nutno muže přinejmenším umravnit,

    my Mužisté víme, že naprostou většinu případů, kde jsou na tom muži hůř, si muži zavinili sami svojí vlastní blbostí bez jakéhokoliv úsilí žen. Jsme přesvědčeni, že hledáním a vyslovením pravdy dosáhneme harmonie ve všech mezilidských vztazích, tedy i mezi muži a muži. Pokud uznáváme potřebu někoho umravnit, pak blby všeho druhu.

    Typickým příkladem situace, kdy jsou muži na tom hůře než ženy a kupodivu zároveň i ženy jsou na tom hůře než muži, je vžitý způsob posuzování nahoty. Jestliže feministky požadují rovnoprávnost, pak zde je typický příklad naprosté a přitom zbytečné a nesmyslné nerovnoprávnosti, která poškozuje obě skupiny. Podle obecného mínění:

    Ženu a její tělo – jenom proto, že se narodila jako žena –

    považuje za krásnou nejen absolutní většina mužů, ale i většina žen.

    I když je nahá, pak je především krásná a teprve v druhé řadě je to neslušné. Pokud se muž dívá na nahou ženu, dopouští tím se vůči ní neslušnosti a obtěžuje ji, nebo pokud se mu žena ukazuje vědomě a dobrovolně, je to proto, že se mužovi obětuje, nebo mu poskytuje placenou službu.

    Muže a jeho tělo je ochotna považovat za krásné jen část žen,

    ale to jen v případě, že není nahý. Naprostá většina mužů není schopna vůbec o mužském těle uvažovat jako o něčem, co může být jakkoli sebeméně spojeno s estetikou. Je-li muž nahý, je to v první řadě posuzováno jako nemravné a v druhé řadě neestetické. Mužské přirození je pak přímo ošklivé, absurdní a v nejlepším případě směšné. Pokud žena vidí nahého muže, dopouští se tím muž vůči ní neslušnosti a obtěžuje ji, nebo pokud se na něj žena dívá vědomě a dobrovolně, je to proto, že se mužovi obětuje, nebo mu poskytuje placenou službu.

    Tento stav lze jasně doložit tím, kolik fotografií nahých žen se běžně vyskytuje v tiskovinách, třeba v Blesku každý den. Přitom Blesk i další bulvár čtou bez protestů i ženy. Fotka nahého muže se ale nikde nevyskytuje. Zejména v reklamě ne. V tiskovinách pro ženy (typu Pestrý svět a ani nevím jakých dalších) naprosto převažují snímky žen. To má vcelku jasný důvod, jsou to módní vzory. Podle nich se ženy řídí při rozhodování, co si obléknout. Musí totiž mít na sobě něco originálního a přitom to musí odpovídat tomu, co se právě nosí. Nesmí mít na sobě nic, v čem už ji někdo známý viděl (známá viděla!!!). Hlavní motiv, podle kterého žena vybírá líčení a oblečení, není snaha líbit se mužům, nebo tomu jednomu mužovi, ale úvaha, co si o tom budou myslet lidi.

    Na imaginární mínění, co si o tom budou myslet lidi, ale muži naprosto neberou ohled. Když se muž rozmýšlí, zda si vzít bundu, koukne na oblohu, koukne na teploměr, případně vystrčí ruku z okna a bundu si nevezme. Jeho vizuálněji zaměřená polovička šílí: “Jak můžeš jít bez bundy! VIDÍŠ SNAD NĚKOHO JÍT BEZ BUNDY?!!” Muž marně protestuje, že kolem nejde vůbec nikdo, takže nevidí ani nikoho v bundě. Ostatně aji kdyby někdo kolem šel, všimne si jen hezký holky, že je hezká, ale co má na sobě . . . A i kdyby se pod tlakem předchozí konverzace zaměřil na přítomnost bundy, stejně takovou kolemjdoucí vůbec nemůže uvést jako příklad, ani když bundu neměla. To je právě na našem soužití s ženami krásné – jsme odlišní a navzájem se doplňujeme a obohacujeme. Není důležité, jak velká polovička je kdo z nás. Důležité je, že vytváříme celek.

    OdpovědětVymazat
  5. Kde se dá k této iniciativě přihlásit?

    Jinak jen takový drobný doplněk - problém (asi pak především pro ty feministky, genderistky apod.) je právě v tom, že rozhodně NE KAŽDÁ nahá či polonahá žena je automaticky vnímaná jako estetická či vzrušující - obávám se (podle toho, co jsem viděla na netu), že např. zrovna vůdkyně oněch inkriminovaných spolků by bez šatů za krásné, natož pak za sexy, tak 90% lidí obojího pohlaví určitě nepovažovalo.
    No a ženy, které mají rády sex, samozřejmě považují nahé muže za estetické a vzrušující, ovšem pochopitelně taky ne každá každého (asi naprostá většina žen bude považovat za krásné a sexy mladé kluky s hezkou postavou, zatímco obtloustlí plešatci se líbí jen malému procentu).
    Jestli většina (samozřejmě heterosexuálních) mužů není schopná vnímat jako krásné (ve smyslu krásná krajina nebo co já vím krásné auto) jiné muže, a to dokonce ani v případě, kdy tito mužové zcela odpovídají takovým nějakým těm základním estetickým kritériím (a la Michelangelův David, Myrónův Diskobolos, Rodinův Myslitel apod.), to vážně nevím - a pokud opravdu to muži většinově takto vnímat nedovedou a ani nedokážou (na rozdíl od žen) vnímat muže na fotkách, v reklamách, ve filmech atd. jako určitý svůj "vzor", tak by mě docela zajímalo, proč tomu tak je. Resp. kdy to vzniklo, protože v antice, renesanci i později tomu tak nebylo.
    Osobně bych vůbec nebyla proti časopisům nebo webovým stránkám, kde by byly mužské akty, a reklamy plné hezkých kluků by mě tedy vůbec neurážely :-)

    OdpovědětVymazat